Moje dětské pohádkové zvyky

21. srpna 2016 v 15:33 | Adél |  Názory/úvahy
Když jsem nedávno po dlouhé době zase koukala na pohádku, přemýšlela jsem a upadala do hluboké nostalgie, co jsem dělala jako malá, když jsem byla závislá na pohádkách. Třeba teprve nedávno jsem zjistila pravé znění jedné pasáže, které jsem dřív moc nerozuměla a vytvořila si svou zkomoleninu. Měli jste to tak taky?

Vždycky jsem měla jednu pohádku, kterou jsem doslova hltala a mohla jsem se na ni koukat každý den. A občas koukala. Nikdy jsem nechápala, proč se rodiče tváří tak otráveně, když je to přeci úplně boží film. Běželo to u nás pořád. Naštěstí během chvíle jsem zase pohádku obměnila, takže nikdo nezešílel. A jak jsem to tak sledovala, naučila jsem se scénář téměř nazpamět a pak to opakovala s hlavní postavou!! Chudáci rodiče :D
Ti na mě vždycky jenom koukali, jak jsem se to mohla naučit říkat slovo od slova. A nebylo to jen u pohádek, ale i u reklam. Ještě větší psycho.
Obvykle se mnou tu pohádku sledovala ještě nějaká kamarádka a tak jsme si na to ještě hrály. Například HP. To si pamatuju do dneška, vždycky ve školní družině. A prolézačka bylo schodiště k Brumbálově pracovně :D Fantazii se prostě meze nekladou...
Občas to bylo taky na zblbnutí. Pokud znáte Teletubbies, víte, o čem mluvím :D To jsem přeskočila na ještě dřívější dobu. Jak jsem mluvila o tom sledování každý den, i tahle hovadina se stala na čas mým favoritem. A dnes si zpětně říkám, že je to pohádka určená k vymývání mozků malých dětí :D Ale mně se na tom líbily ty "minifilmy" pokud se to tak dá říct :D. Byla jsem na to tak ujetá, že když to dávali jako večerníček, rodiče mi nahráli pět kazet. Kdybych jim mohla do té doby něco poradit, řekla bych, ať to radši přepnou jinam :D
Samozřejmě hlavní postava byla vždycky hned oblíbená. Protože to byl vždy vzor statečnosti, čestnosti nebo krásy. Typický dítě bez pořádnýho názoru :D Ale tak to mají asi všechny děti. Doufám.
Teď nevím jestli je dobré koukat na pohádky. Po tom, co jsem tu napsala, mi mé dětské já přijde trochu jako retard. Je normální, že mají děti moc fantazie, ale neměla jsem jí trochu až moc? A některé pohádky by se měly rozhodně zakázat, protože jenom vedou k vypatlanosti :D
Na druhou stranu se někdy ráda podívám na pohádku i teď. Je to taková věc, co vás odvede od reality a zase si připadáte jako malí.

Doufám, že nejsem sama, co tohle dělala a budu ráda, když mi napíšete svoje zvyky do komentářů. Díky za přečtení a užívejte si léto♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carol Carol | 21. srpna 2016 v 18:38 | Reagovat

Zajímavá téma :) To jsem jako malá nedělávala, že bych si pouštěla pohádky pořád dokola. Proto asi nedokážu někoho imitovat či říct přesně, to co řekl někdo jiný :D.
Jinak na teletubbies jsem se koukala taky :D. Více jsem však sledovala seriálové pohádky, u kterých jsem mohla strávit celý den, jako Tom a Jerry nebo Pokémoni:D.

2 Alex Alex | Web | 21. srpna 2016 v 22:25 | Reagovat

Teletubbies jsem jako malá taky sledovala :D A nedávno jsem se na to dívala a nechápala jsem, co jsem na tom tak viděla - nejlepší je na tom ten vysavač :D A taky jsem se s oblibou dívala na něco pořád dokola a dokola, ale rodiče mi to moc nedovolovali - jen HP a tak jsem se ho naučila více méně nazpaměť :D Myslím, že to byly super léta a mělo to své kouzlo :D

3 world-of-infinity world-of-infinity | Web | 22. srpna 2016 v 8:44 | Reagovat

[1]: Na Pokémony jsem nikdy moc nekoukala, aspoň myslím :D Já byla docela naučená  na ty naše české pohádky a proto je mám asi ráda i teď.
[2]: Jojo, ten vysavač je super :D Takhle to mám dodneška s druhým dílem HP, tam si některé části pamatuju až doteď :D

4 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 24. srpna 2016 v 11:27 | Reagovat

Já jako malá pohádky moc nesledovala. Jo Teletubbies, Pošťák Pet a zbytek těch kreslených z Kouzelný školky a Paloučku, to je něco jiného. Ale že bych zbožňovala nějakou jednu pohádku, to ne. (Možná snad Medvědí bratry.. ale už si vůbec nepamatuju o čem to bylo). Já byla spíš na filmy. Celý jeden rok u nás každé odpoledne hrál Rychlý stripes. Ale vždycky až od určité chvíle, protože ten začátek mě nebavil.
Taky jsem měla bujnou fantazii. Ale asi se to nikterak nepřemýtalo z filmů jako spíš z koní - hráli jsme si že naše kola jsou koně, starali jsme se o ně a jezdili s nimi závody.
Ach jo.. dětská léta. Někdy bych si to ráda zopakovala!

5 Honza Honza | 24. srpna 2016 v 17:30 | Reagovat

Naštěstí se anime a manga neberou jako pohádky, takže ten pocit asi neznám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama