Vzpomínky zůstávají

25. srpna 2016 v 21:06 | Adél |  Téma týdne
Každý má mnoho vzpomínek, které stojí za připomenutí. Bohužel si myslím, že některé je lepší uchovat jen ve vlastní paměti než se o ně dělit. Ale přeci jen je tu jedno období, o kterém bych dnes chtěla trochu mluvit. Je to vůbec první vzpomínka, která mě napadla, když jsem viděla téma týdne.
Trochu bych chtěla přiblížit základní školu. Když jsem chodila na základku tak ,asi jako každý, jsem si říkala: "Už abych vypadla, vůbec mě to nebaví."
Teď bych si za ty občasné kecy nafackovala. A myslím, že ani tehdy jsem to nemyslela úplně vážně, věděla jsem, že mi bude někdo chybět. Během roku odloučení od mých bývalých spolužáků se tak nějak roztřídili sami na dvě skupiny.
První skupina lidí je ta, která absolutně nejeví zájem o bývalou třídu, na pozdrav téměř ani neodpoví a na ulici dělají, že nevidí. Ze začátku mi to bylo líto, protože poslední rok na základce se naše třída vážně hodně stmelila, ale pak mi došlo, že při takovém přístupu není moje lítost na místě. Začala jsem jejich chování oplácet a zjistila jsem, že někteří mi vůbec nechybí.
Naopak z druhé skupiny jsou lidé, kteří mi jsou stále blízcí, i když se moc nevídáme. Povětšinou jsou to lidé, s kterými jsem se bavila ve škole, ale najdou se i ti, s kterými jsem se sblížila až nedávno. Za tyhle lidi jsem neskutečně ráda, protože třídy se prý kromě srazů moc nebaví. Prostě je mám pořád stejně ráda, i když se skoro nevidíme.
Upřímně, v devítce mě ty kecy začaly pomalu opouštět, protože jsem zjistila jak skvělé lidi kolem sebe mám. Po počátečních neshodách jsme se naučili táhnout za jeden provaz a byli jsme prostě taková velká parta, která dělala různé kraviny, průšvihy a vždycky jsme se v těch průšvizích podrželi.
Vždycky jsem měla dobrou třídu, takže pojem "blbá třída" ani neznám. Jsem vděčná, že zrovna v tomhle směru jsem měla štěstí.
A teď už můžu říct, že jsme měli i skvělé učitele. Pokud si to pamatuju, nebyl tam žádný, který by nám dělal problémy. Naopak. I když někteří byli přísnější, což se u naší třídy ani nedivím :D, hýřili vtipy a byli to prostě takoví pohodáři.
I když všude je střídavě oblačno, zataženo, mám i po roce na střední na základku dobré vzpomínky. Za svoji bývalou třídu jsem neskonale vděčná a a vděčím jim za spoustu skvělých zážitků. A to nejen na školních výletech a akcích. Takže jediné, co můžu říct je DĚKUJU♥
Opět trocha nostalgie na večer. Článek je tentkrát trochu osobnější. Jak se blíží opět začátek školního roku, tak jsem si prostě potřebovala zavzpomínat. Ani se mi nechce věřit, že už jdu do druháku, fakt neskutečný. Taky vám ten čas tak ubíhá?
Děkuju za přečtení a užívejte si zbytek léta♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Murka Murka | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 22:43 | Reagovat

To já jsem vystřídala za devět let mé povinné školní docházky tři školy a po některých lidech se mi stále zasteskne, ale poslední třída byla opravdu strašný kolektiv, samé hádky, takže jsem opravdu ráda, že jsem pryč a že mi zůstalo jen několik málo fajn lidí. :-) Jinak hezky napsaný článek :-)

2 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 26. srpna 2016 v 12:33 | Reagovat

Taky jdu do druháku a nestíhám ani sledovat, jak hrozně rychle to uběhlo.
Jinak já jsem taknějak celou základku věděla, že mám dobrou třídu. I když jsme se občas hádali (ale tak kdo se nedáhá, že) a i když jsme byli občas s některými vyučijícími "na ostří nože", tak jsme schytali opravdu jen to nejlepší. :) A jsem za to hrozně ráda. Jinak já se s lidmi ze základky taky moc nevídám, ale je to přesně jak říkáš. Někteří už jsou někde jinde a vůbec se se mnou (potažmo celou třídou) nebaví a jiní jsou prostě pořád tady - píšeme si, občas i někam zajdeme. :))

3 alka-fejetony alka-fejetony | E-mail | 27. srpna 2016 v 9:15 | Reagovat

Jsem o dvě generace starší, než Vy a mám to podobně. S pár kámoši ze základky se vídáme, byť jen občas ( s některými si jen mejlujeme), pár z nich nemusím vůbec, což mrzí u těch, s nimiž jsem fakt kamarádila (no vlastně je takovej jen jeden, po roce 1990 u něho nastal "syndrom kolmého startu" ...).
A teď - v důchodu - kdy máme odrostlé děti a vnoučata hlídáme výběrově, se zase občas srazíme. Ne jako základka, jako někteří ze základky, co se opravdu chceme vidět. Protože čas máme - i když letí ještě víc, než tehdá... :-)

4 crazyjull crazyjull | Web | 28. srpna 2016 v 18:05 | Reagovat

Ahoj. :)
Napsala jsi to naprosto úžasně! Přidávám tvůj článek do výběru týdne, který bude přidán v pondělí. :)
-crazyjull

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama